Než jsem se stal kameramanem, byl jsem "zmrzlinář". Resp. obchodník. Dovážel jsme z Itálie zmrzlinové stroje a stroje do cukráren. Několik let a poměrně úspěšně. Během toho jsem bohužel udělal i řadu špatných obchodních rozhodnutí. Jako zásadní se stala změna dodavatele, jehož stroje byly velmi poruchové. Výrobce dal od problémů ruce pryč. Chtěl jsem se vyhnout nákladným opravám a žalobám a proto začal jsem nakupovat stroje jiné značky. To pochopitelně nešlo ufinancovat. Firma se dostala na dno.

Abych zaplatil dluhy, musel jsem prodat i náš rodinný byt. Měl jsem manželku a dvě malé děti a byli chvíle, že jsme neměli ani na jídlo. Doslova jsem procházel očistcem. Jak jsem to přežil, vlastně nevím.

Natáčení videa bylo řadu let mým koníčkem. Točil jsem na ruční kameru takové ty rodinné sešlosti a dovolené. Když jedna z mých sestřenic videa viděla, požádala mě, abych jí natočil svatbu. A já právě natočil své první svatební video v životě. Klip byl krátký, asi tříminutový. Dynamický, emotivní s proslovem a netuctovou muzikou. V té době podobná videa nikdo nedělal. Živě si pamatuji na ten poprask co se kolem toho strhl. Následující rok jsem měl plný diář zakázek. Tak mi svatební video doslova zachránilo život. Stal jsem se svatebním kameramanem. Psal se rok 2009...
I v roce 2022 chci, aby Vám videa přinášela radost.